Den pátý: Ljubljana – Maribor – Dravograd – Holmec – (Maribor) – Ljubjana
admin vIX. 10, 2010 | In Slovinsko
Ráno opět vyrážím brzo, potřebuji si ještě zajistit místenku na ICS. Paní na přepážce mi však řekne, že se jim pokazil vlak a jezdí nadomestna garnitura, takže místenku nepotřebuji. Na nástupišti nastupuji do Desira, které mě odveze až do Mariboru. Klasická souprava by tedy byla lepší.
...
Při příjezdu máme 15 minut zpoždění, což mi ubírá drahocenné minuty z necelých dvou hodin vyhrazených na prohlídku města. Tu nakonec stíhám, i když hodinka k dobru by se hodila. Vracím se na nádraží, kde s minimální rezervou stíhám nastoupit do vlaku směr Prevalje. Projíždíme okolo významného depa Maribor Studenci a kousek za Rušemi se přibližujeme Drávě, podél které pojedeme až do Dravogradu.
Zde vystupuji, vítá mě zde nepříliš upravený přednádražní prostor a divím se, kde jsem to vůbec vystupoval. Nicméně jdu podle odhadu do centra města, které se ukáže být celkem pěkné, zde dostávám v íčku mapku. Protější starobylý kostel je bohužel zavřený. Vydávám se po naučné stezce směrem k hradu. Cestou začne mírně pršet, naštěstí to je pouze přeháňka. U hradu zjišťuji, že z něj zbyla pouze jedna stěna. Alespoň tu je krásný výhled na protější zalesněné stráně a údolí s řekou. Následuje návrat na nádraží a pokračování směr Holmec.
Hned za Dravogradem se odděluje trať do Otiškeho vrhu, pozůstatek tratě spojující Dravograd, Slovenj Gradec a Velenje. Jedná se zřejmě o nejvýznamnější zrušenou trať při vlně rušení na konci 60. let. Tento pozůstatek nyní slouží pouze nákladní dopravě.
Trať mezi Dravogradem a Ravnem na Koroškem je v dost špatném stavu, při jízdě je cítit doslova každý styk. Na vlečce železáren zahlídnu Eas ZSCS. V Prevalje je asi desetiminutová přestávka, po které zbývám ve vlaku jako jediný pasažér. Zajímavostí stanice je, že nemá žádnou přímou kolej. Cestou do Holmce projíždíme několika tunely. Zastávka se nachází kousek od státní hranice. Je zde jinak pouze pár chalup, překvapuje otevřený původně bezcelní obchod. Vydávám se ke slovinské budově, která byla svědkem holmeckého incidentu z války za osamostatnění roku 1991. Nalézám zde pomník dvou padlých policistů a pár uschlých věnců.
Cesta už je upravená a celnici obchází. Na rakouské straně jsou policajti, zůstávám proto na slovinské straně. Kromě pěkného výhledu na hory tady nic není, takže se vracím na zastávku a vydávám se po kolejích směr Rakousko. Na hranicích se svršek mění, na rakouské straně začíná velice neobvyklá sestava z betonových patek spojených ocelovým plátem. Jak se ukazuje při příjezdu vlaku, moc kvalitní věc to asi není, neboť na rakouské straně je v celé délce PJ 20 km/h, poté, co byla trať po průjezdu měřícího vozu na jaře více než měsíc uzavřena. Na zpáteční cestě nastupuje se mnou v Holmecu ještě jeden cestující, čímž vyrovnáváme po cestě do Prevalje poměr osádka:cestující na 2:2.
Celá trať je zajímavá ještě z jednoho důvodu, zřejmě jako jediná ze slovinských trati s pravidelnou osobní dopravou je vybavena stále ještě mechanickými vjezdovými návěstidly a předzvěstmi, konkrétně ve stanicích Prevalje, Vuzenica, Vuhred, Podvelka, a Ruta a návěstidlem v Ravnem kryjícím vlečku.
Při příjezdu do Mariboru máme asi sedm minut zpoždění, takže mi přijde vhod, že jede opět náhradní souprava a nemusím si pořizovat místenku. Nicméně se ještě pokouším dostat do jiného vlaku, než si všimnu, že ta správná souprava stojí před ním.
Zatím žádná reakce
« Den šestý: Ljubljana – (Celje) – Velenje – Celje – Ljubljana | Den čtvrtý: Ljubljana – Kamnik Graben – Homec – Šmarca – Ljubljana » |